Pohřeb mé bookblogerské kariéry

Hmm takže ahoj. Někdo už to možná čekal, protože Klaudie to dávala na instastory, ale teď už to bude oficiální. Prostě je to tady. Už se to nevyhnutelně blížilo a já jsem to dost vědomě potlačovala, protože jsem nevěděla, jak to řešit, jak to říct Klaudii atd. Ale nad tím, že přestanu psát jsem přemýšlela už děsně dlouho, vážně děsně dlouho, takže se nedivím, že tady teď sedím a vůbec nevím, co napsat, jelikož jsem si to zase dvakrát nepromýšlela... 

Přestat psát nebyl spontánní nápad, to vím jistě, neprobudila jsem se a řekla si: "Jo, už na to kašlu, přestávám psát!" Bylo to spíš tak, že při každém článku, při každé konverzaci o blogu apod. jsem si říkala, jestli to za to vůbec stojí. Taky mám čím dál častěji čtecí krize a nedávno jsem úplně vyměnila žánr, protože mě ten můj klasický nebavil... Ale já nechci, ať je tenhle článek tak depresivní jako dotěď, takže radši z jiného soudku.

Každý by měl dělat to, co ho baví, co ho naplňuje a dělá ho šťastným. Něco, do čeho se nemusí nutit, protože se to od něj očekává. Mít nějaký koníček, ať už to je čtení, koukání na film nebo třebas dělání jakékoliv maličkosti. Věc, na kterou se může těšit po příchodu ze školy/práce... A záliby člověka se můžou měnit, pokud vás nebaví, co děláte ve svém volném čase, tak to nemá cenu. Možná se vám ten koníček vrátí, ale nechte tomu volný průběh. To je důvod, proč chci skončit, i když vím, že ne všichni tohle mé rozhodnutí pochopí. (Teď si připadám jako nějaká motivátorka...) 

Čtení mi asi zůstane, ale žánr se může měnit. Pořád budu milovat poslouchání písniček, ale to neznamená, že poslouchám věčně to samé. A tak bych mohla pokračovat dál. Tenhle článek jsem proložila svýma starýma fotkama, které jsem vyfotila pro tento blog a pár se mnou a Klaudií. Nejsem sice zrovna profi fotografka, ale na Instagramu jsem si založila nový fotoúčet, takže se budu věnovat focení. (Jenom taková menší reklama.) 

Nechci to moc dlouho protahovat, takže to radši utnu hned zkraje... Poslední, co chci napsat je, že strašně moc děkuju všem co tenhle blog četli, protože kdyby nebyli čtenáři, tak už tady asi nejsem. Taky ještě děkuju všem, co mě i Klaudii podporovali. A nakonec i těm, co si ode mně vzali vizitku, kterou jsem všem nabízela, aby o tomto blogu moje okolí vědělo... Takže to je vlastně můj oficiální konec, předávám blog Klaudii.

Takže ahoj, 

Klárka