Čtecí krize, co teď?

Ahoj,

vítám vás u článku, který se tady objevil z čista jasna po dlouhé pauze. Důvodem byla, je a bude čtecí krize. Nevím, zda se to dá nazývat "krizí", protože se mi prostě nechce a hlavně nemám náladu číst. Možná to můžu tak trochu dávat za vinu konci školního roku, jelikož jsem jaksi končila základku a spoustu toho bylo k řešení, ale whatever. Co bylo, to bylo. 

Přiznávám, že nastala černá chvíle, kdy mne napadla myšlenka, co  takhle to celé blogování skončit? Dyť stejně mi to teď čtení nějak nejde a moje recenze taky nejsou žádná sláva. Ale pořád ve mně hoří takový malý plamínek blogerské duše, který šeptá, že to za to stojí. A vlastně ten plamínek mám svým způsobem ráda.

Když zrovna nečtu, tak si prohlížím vaše bookstagramy a vždycky mě nesmírně těší, jak vidím ty nádherné fotky a vaše instastories jsou něco jako televize (nějakým záhadným způsobem mi na knižním účtu nejede IGTV). Takže díky za vás, že tu lásku ke knihám roznášíte dál. 

Zpět ke krizi. Ono když máte knížku na recenzi, tak vás to prostě nutí číst. Díky tomu krize přešla. Fakt. Nenutila jsem se do toho, ale když prostě ta knížka tak na mě koukala, nedalo se to. Začátek byl horší, ale po dočtení to už šlo samo. Teď začínám číst stejně jako kdysi. No jenže na jak dlouho...

Tenhle knižní život je vcelku těžký, nemyslíte? A jak se se čtecí krizí vypořádáváte vy? Nicméně vracím se zpět ke psaní, které mne tak nesmírně naplňuje a baví (i když sem tam nestojí za nic) a můžete se těšit na trochu jiné články, jelikož chci tenhle blog trochu ozvláštnit.

Xoxo,

Klaudiiii

(Jop, tohle bylo trapný)