Klíč k času

"Už běžím!" vykřikla jsem na mamku. Zase jsem šla na natáčení pozdě. To se mi stává minimálně jednou týdně. Naštěstí mě nemůžou nahradit, je natočená polovina filmu. Museli by začít točit znovu a na to čas nemají.

     Mamka na mně ještě něco zavolala, ale to už jsem byla pryč. Doufám, že to nebylo, že mně tam zaveze.

     Na natáčení chodím každý den kromě neděle. Proto nechodím do školy. To však ještě neznamená, že se neučím. Mám domácí učitelku. A ta je příšerná! Od deseti jsem snila o tom, že budu chodit na místní střední Temple High, ale pak přišla nabídka z filmu Láska v budoucnosti a taková nabídka se neodmítá. A já jsem se chtěla stát herečkou. Točím první film a hned jako hlavní postava! Jenom ty pozdní příchody.

     "Kde je Broufortová?" slyším režiséra z dálky. To je zlý.

     "Tady jsem!" křiknu udýchaným hlasem. Mám zpoždění půl hodiny.

     Střelil po mně pohledem. "Zase pozdě. Ať už se to neopakuje. Maskérka!" vykřikl.

     Přiskočila ke mně Stela a táhla mě do maskérny.

     Cestou jsem si všimla nového kameramana. Byl dost mladý, asi v mém věku a divně se na mně díval.

     V maskérně mě to od začátku strašně zajímalo. Malovat se umím, stejně jako každá patnáctiletá holka, ale Stela byla úžasná. Jako by kouzlila.

     Hned se posadím na svoji židli a Stela začne připravovat líčidla. A já zavírám oči a ubírám se svými myšlenkami.

     První, kdo mi přijde na mysl, je ten kluk. Jak to, že je tak mladý? Proč není ve škole? Pokud vím je devět a to už je moje nejlepší kamarádka Lucy dávno ve škole. Lucy. Já jí někdy tak závidím. Má tolik kamarádů a spolužáky. Sice je znám taky, ale ona má možnost s nimi trávit čas. Někdy lituju, že jsem na tenhle film přistoupila. Jak by můj život vypadal, kdybych se nestala herečkou? Myslím, že bych... Si měla opakovat text. Přece jenom jsem se na něj sotva podívala.

     "Hotovo!" oznámila mi Stela zrovna, když jsem chtěla otevřít oči.

     To jsem přemýšlela tak dlouho? No nic. A text si taky nezopakuju. Ale vypadala jsem úchvatně! Počkat... Co to je za líčení? Co to je za scénu? Podívám se na Stelu.

     "Jak to, že jsem nalíčená takhle? Neměla to být ta scéna, jak jsme s Benem ve vězení a chtějí nás zabít?" zeptala jsem se.

      "Ne. Řekli mi, že tě mám nalíčit na romantickou scénu s Lukem." odvětila Stela.

     Vstala jsem a šla jsem za režisérem. Ten se na mně podíval, jako bych měla na hlavě pavouka a mě se trochu ulevilo.

     "Jakou scénu máme točit?" zeptala jsem se s obavami v hlase.

     "Rozhodně ne tu, na kterou jsi nalíčená! Pokud si vzpomínám dobře, skončili jsme u toho, že jsi ve vězení! Ne, někde na čajovém dýchánku!" rozkřičel se.

     Je to děsný nervák. A myslím, že už mě má dost. Ale hlavně, že umím scénář.

     Otočila jsem se a zjistila jsem, že za mnou stojí ten mladý kameraman. Usmála jsem se a šla zpátky za Stelou. On se má ještě hodně co učit. Zaprvé nikdy nechoď za režisérem, když je naštvaný. Pak už jsem slyšela jenom jak něco vyřvává a že ten kluk se jmenuje Josh.

♫Klárka