Je tu další pondělí a s ním další díl Ze života jedné slečny. Jsou další prázdniny a bohužel i poslední v tomhle školním roce.
V úterý jsme měli ve škole Evropský den. Takže jsme se neučili. Zaměřovalo se to na Karla IV. a Alžbětu II. Polovina druhého stupně měla Karla IV. a druhá polovina Alžbětu II. A já jsem měla Karla IV. Je složité vysvětlovat, jak Evropský den fungoval. Tak ho přeskočím a začnu popisovat odpoledne. Protože letos máme ve škole Akademii, tak jsme na ni zkoušeli. A potom jsem jela na harfu a měla jsem i náhradní hodinu flétny.
Ve středu jsem se taky neučila. Byla jsem na Velikonočním turnaji ve vybíjené. Třetí místo ze čtyř, ale aspoň ne poslední. ☺ Ve středu jsme se s Natkou domluvily v kolik pojedeme ve čtvrtek do města.
Čtvrtek byl super den, protože byly prázdniny, a taky protože jsme s Natkou a její mladší sestrou jely do knihovny a města. Dopoledne jsem si četla a psala článek na blog. V jedenáct jsem šla na autobus, protože jsem se jela ostříhat. Já to mám takové dobré, protože moje kadeřnice je moje sestřenice. Byla jsem objednaná na dvanáct, proto jsem obědvala brzo. Vlasy mám trochu zkrácené, protože jsem tam byla před měsícem. Mě totiž vlasy rostou strašně rychle. A když jsem jela autobusem přistoupily Natka s její ségrou. Nejdřív jsme se stavily do knihovny. Já si půjčila Kdybychom se neviděli od Cynthii Handové, Proroctví od Josephine Angelini, Chvíle před koncem od Lauren Oliverové a od Lisy McMann Lovkyně snů: Vstříc temnotě a Lovkyně snů: Osudové rozhodnutí. Takže mám dalších pět knížek. Potom jsme jely do města a chtěly jsme si pořídit diář, ale už ho nikde neměli. Tak jsme si obě koupily obyčejný sešit s pevnýma deskama a píšeme si tak datumy.
V pátek jsem si četla a zase psala. A udělala jsem si pořádek v knihovně. Odpoledne jsme byli s rodiči a Niki na oslavě narozenin od bratrance. Už je mu dvacet osm. Tam jsme se koukali na Harryho Pottera a vězeň z Azkabanu. Domů jsme se vrátili asi v deset. To už jsem se nemohla dočkat soboty.
Ráno v sobotu jsem se probudila přibližně v osm, ale jako vždycky jsem ještě ležela a četla. Četla jsem až do doby, kdy přijela mamka z práce a odjížděli jsme do Mikulova. Cesta trvala asi dvě hodiny a já si četla. Vlastně to byla moje hlavní činnost v ten den. Ale když si v autě čtu musím poslouchat písničky ve sluchátkách. A proto když hrála nějaká moje oblíbená písnička jenom jsem poslouchala. Jednu dobu jsem možná spala. Potom jsme se ubytovali. A šli se podívat do města.
V neděli jsme vstali a po snídani vyrazili do města a na procházku. Prošli jsme toho strašně hodně a do večera nás strašně bolely nohy.
A dnešek. Velikonoční pondělí. Naštěstí jsme byli v tom Mikulově, takže jsme se nemusely bát, že nás někdo polije nebo tak něco. Byl to den, na který jsem se těšila nejvíc z celých prázdnin, až na to, že prázdniny končily. Jeli jsme do Aqalandu Moravia v Pasohlávkách. Tam jsme strávili tři hodiny. Bylo to tam úžasné. Rozhodně se tam chci někdy zase vrátit. A po třech hodinách jsme jeli domů. Cesta trvala přibližně dvě hodiny. Je skoro šest hodin a já jako každé pondělí sedím u počítače a píšu na blog. ☺
Čtvrtek byl super den, protože byly prázdniny, a taky protože jsme s Natkou a její mladší sestrou jely do knihovny a města. Dopoledne jsem si četla a psala článek na blog. V jedenáct jsem šla na autobus, protože jsem se jela ostříhat. Já to mám takové dobré, protože moje kadeřnice je moje sestřenice. Byla jsem objednaná na dvanáct, proto jsem obědvala brzo. Vlasy mám trochu zkrácené, protože jsem tam byla před měsícem. Mě totiž vlasy rostou strašně rychle. A když jsem jela autobusem přistoupily Natka s její ségrou. Nejdřív jsme se stavily do knihovny. Já si půjčila Kdybychom se neviděli od Cynthii Handové, Proroctví od Josephine Angelini, Chvíle před koncem od Lauren Oliverové a od Lisy McMann Lovkyně snů: Vstříc temnotě a Lovkyně snů: Osudové rozhodnutí. Takže mám dalších pět knížek. Potom jsme jely do města a chtěly jsme si pořídit diář, ale už ho nikde neměli. Tak jsme si obě koupily obyčejný sešit s pevnýma deskama a píšeme si tak datumy.
V pátek jsem si četla a zase psala. A udělala jsem si pořádek v knihovně. Odpoledne jsme byli s rodiči a Niki na oslavě narozenin od bratrance. Už je mu dvacet osm. Tam jsme se koukali na Harryho Pottera a vězeň z Azkabanu. Domů jsme se vrátili asi v deset. To už jsem se nemohla dočkat soboty.
Ráno v sobotu jsem se probudila přibližně v osm, ale jako vždycky jsem ještě ležela a četla. Četla jsem až do doby, kdy přijela mamka z práce a odjížděli jsme do Mikulova. Cesta trvala asi dvě hodiny a já si četla. Vlastně to byla moje hlavní činnost v ten den. Ale když si v autě čtu musím poslouchat písničky ve sluchátkách. A proto když hrála nějaká moje oblíbená písnička jenom jsem poslouchala. Jednu dobu jsem možná spala. Potom jsme se ubytovali. A šli se podívat do města.
V neděli jsme vstali a po snídani vyrazili do města a na procházku. Prošli jsme toho strašně hodně a do večera nás strašně bolely nohy.
A dnešek. Velikonoční pondělí. Naštěstí jsme byli v tom Mikulově, takže jsme se nemusely bát, že nás někdo polije nebo tak něco. Byl to den, na který jsem se těšila nejvíc z celých prázdnin, až na to, že prázdniny končily. Jeli jsme do Aqalandu Moravia v Pasohlávkách. Tam jsme strávili tři hodiny. Bylo to tam úžasné. Rozhodně se tam chci někdy zase vrátit. A po třech hodinách jsme jeli domů. Cesta trvala přibližně dvě hodiny. Je skoro šest hodin a já jako každé pondělí sedím u počítače a píšu na blog. ☺
A tím se pro dnešek loučím. Zítra by měla vyjít recenze na Solitaire.
♫Klárka
Číst větu "už je mu dvacet osm" je téměř bolestné. :D Je mi dvacet pět a vůbec si nepřipouštím, že pro někoho je to "už". Pořád si připadám jak v šestnácti a nedochází mi, že pro někoho už nutně musim bejt prostě stará. :D
OdpovědětVymazat