Ze života jedné slečny

pondělí 25. dubna 2016

Ahoj! Je další pondělí a s ním další Ze života jedné slečny. Jo, a dneska vám toho asi moc nepovím, protože jsem strašně unavená a vůbec si nevybavuju týden..


V úterý jsem byla na Tai chi., jako každý den na harfě. Co si pamatuju, tak se ve škole nestalo nic zvláštního. S paní učitelkou jsme se bavily o předehrávkách.

Výsledek obrázku pro tai chiVe středu jsem byla ve škole. Co jiného? V dějepisu probíráme Karla IV. V matice lichoběžníky. Neměla jsem tělocvik, protože k tělocvičně byl volejbal. Už si ani nevzpomínám, co jsem dělala po škole. Ale měli jsme hodně úkolů.

A už jsem u čtvrtku. Ve čtvrtek jsem dočetla Všechny malé zázraky. Řeknu jenom, že mě ten konec překvapil. No, měla jsem flétnu a harfu, na flétnu jsem si zapomněla nějaké noty, učebnici a žákovskou. A to jsem si nikdy nic nezapomněla. Aspoň ne na flétnu.

A konečně pátek. Konečně! Psali jsme desetiminutovku z matiky, ale jinak to byl dobrý den. Po škole jsme se byly projít s Natkou. Mluvily jsme o hodně věcech, ale řekla bych, že nejvíc o blogu. A v sobotu budu psát první kapitolu z První stříbrné knihy snů od Kerstin Gierové. Budu to psát já, protože mám tu knížku doma ☺. A taťka vyklízel obývák, protože se v sobotu malovalo.

V sobotu ráno jsem vstala asi v osm, to už maloval. V pokoji ode mně a Niki to vypadalo, jako po výbuchu. Měly jsme tam různé knížky, skříňku a dokonce i kazety a obrazy. V pokoji nebylo k hnutí a do obýváku jsem nechtěla, protože ta barva byla všude. A tak jsem četla. Kdo sleduje náš instagram ví, že čtu Tlukot mého srdce. Ta knížka není úplně strašná, ale zatím mě to moc nenadchlo. A byly jsme na návštěvě u Natky a tancovaly jsme Just dance.


A neděle. Včera jsme uklízeli po malování. Vymalováno máme na bílo a mně se to moc líbí. Protože jsme vyklízeli i knihovnu, Niki do ní chtěla uložit knížky. Upřímně dopadlo to strašně. Nemohla jsem se na to dívat, když šli rodiče na procházku, dodívala jsem se na Hvězdy nám nepřály a šla přestavět knihovnu. Byla to sranda, a musím říct, že se mi výsledek líbí. Na večeři k nám přišli babička s dědou.


A dneska. Ještě pořád čtu Tlukot mého srdce...  Ve Výchově ke zdraví probíráme závislost, a někteří moji spolužáci mě normálně nařkli za to, že jsem závislá na knížkách. Ne že už by se mi to nestalo. Ale uznejte, že je dost nepříjemné, že se bavíme o kouření nebo třeba alkoholu a někdo řekne KNÍŽKY!!! A teď sedím tady, píšu článek a přitom už mám mít vypnutý počítač.

Tak se mějte a zase někdy.



Klárka

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budeme rády za váš názor či radu...Klárka a Klaudie

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS