Klíč k času #5

pondělí 1. srpna 2016

Čekala jsem na Joshe na domluveném místě deset minut, ale nakonec jsem to vzdala a začala odcházet.

     V tom se ke mně přižene Josh celý udýchaný. "Promiň... Musel jsem... za režisérem... Chtěl mi vysvětlit... jak to tady chodí."
     "Jo, jasně," řeknu naštvaně a odcházím od něj.
     "Ne, počkej. Neodcházej. Chci ti něco vysvětlit," vychrlí na mně. A já, nevím proč, zastavím.
     "Tak mluv," pobídnu ho.
     "Vím, že to bude znít blbě, ale slyšel jsem, jak jsi mluvila s tou maskérkou."
     "Aha," řeknu překvapeně, ale ještě víc naštvaně. "Takže předpokládám, že mi budeš chtít vysvětlit, jak ses sem dostal."
     "Jo, přesně," odpoví. "Věřím, že až příjdeš do školy, první, co se dozvíš bude, že jsem chodil s Miou Matthewovou. Teda, že s ní chodím... Ale já s ní už měsíc nechodím... Je to strašně složitý," vysvětluje. Ale já na to nemám trpělivost. První co se dozvíš je, že jsem chodil s Miou Matthewovou, pomyslím si. Proč už jsem si předtím nevšimla, jak je namyšlený a arogantní? Z takových lidí se mi dělá zle. I když se někdy bojím, že jsem taky taková... Je to vlastně moje největší obava. A abych zakryla znechucení, zvednu oči, otočím se na patě k Joshovi zády a zase odcházím, ale teď rychleji.
     On se hned rozejde za mnou, ale nic neříká, tak mluvím já. "Když máš holku, tak proč chceš jít se mnou k sobě domů nebo do restaurace? Snad si nemyslíš, že když máš holku, DCERU REŽISÉRA, tak s tebou někam půjdu!"
     "Já s ní nechodím," vysvětluje se zoufalostí v hlase. Ale já nezastavuju, ani se neotáčím. "Prosím poslouchej mě."
     Konečně zastavím, protože mě Josh chytne za zápěstí a otočí mě. Podívám se na mobil. "Máš minutu," řeknu mu.
     "Dej mi dvě," prosí.
     "Ale o sekundu víc," ustoupím.
     "Tak dobře," začne. "S Miou už nechodím. A ani nehodlám. Protože je neuvěřitelně namyšlená a nesnesitelná. A jsem tady proto, že když pan Matthew zjistil, že umím natáčet, chtěl se podívat, jak to umím a potom mě přijal. Takže nemusíš mít obavy, že jsem tady kvůli nějakému podvodu, protože režisér by mě vyhodil, když jsem se s Miou rozešel."
     Došlo mi, že prvně musel být nervózní, když mluvil tak rychle, protože teď měl klidný a vyrovnaný hlas. Ale nedalo mi to a musela jsem se zeptat. "Proč jsi byl ráno tak nervózní?"
     "Víš," řekl rozvážně a sklopil oči. "Nevím, jestli jsi to pochopila, když ses ptala té maskérky-"
     "Jmenuje se Stela," skočila jsem mu do řeči, ale okamžitě jsem toho litovala. "Promiň, pokračuj," řekla jsem, i když jsem vědla, kam tím mířil a začínala jsem být nervózní.
     "Je mi jasné, že jsi to nepoznala, když sis myslela, že jsem s Miou," otřepal se. "Ale chtěl jsem tě pozval na... rande."
     Řekla jsem si, že ho trochu potrápím. "No, víš," začala jsem a věděla, že mi uvěří. Jsem přece herečka. "Je mi to líto, ale asi by to nešlo," řekla jsem a pro sebe usmála. Normálně bych to nedělala, ale Josh mě hodně rozrušil, když zněl tak namyšleně, ale taky jsem chtěla vědět, jestli o to rande vážně stojí.
     "Tak dobře," řekl sklesle. "Už tě nebudu rušit, ale ještě někdy to zkusím. O to se neboj. V pondělí ve škole," otočil se pořád se sklopenou hlavou, ale dřív než stihl udělat krok, jsem ho pro změnu chytla za zápěstí já.
    On se zamračeně otočil. Já jsem se pousmála. A on se mi podíval do očí. "Co ještě?" zeptal se a v jeho hlase byla slyšet naděje, která ale nepřekryla zklamání.
     "No," začala jsem, ale Josh mě přerušil.
     "Ne," zarazil mě. "Radši nic neříkej," a zase se otočil.
     "Chtěla jsem říct ano. Půjdu ráda," prohlásila jsem a svůj úsměv prohloubila.
     Ale Josh se neotočil, ale ani neodcházel. "Ze soucitu? Je ti mně líto? Nechceš, abych skočil z mostu, nebo tak něco?"
     "Ne," vyvrátil jsem. "Nechci, abys skočil z mostu... Ale to ještě neznamená, že s tebou nechci na rande. Chtěla jsem zjistit, jak moc se mnou na to rande chceš. Taková zkouška. Snad ses nenaštval..."
     "No," odpověděl. "Nevím. Hodně mě to urazilo. Asi na po rande s tebou nechci." A otočil se.
     "Nechci ti nic říkat," zareagovala jsem na jeho 'úžasný' herecký výkon. "Ale jako herec bys se neuživil. Máš se ještě hodně co učit."
     "A to zkoušíš na všechny kluky?" otázal se.
     "To byl můj spontánní nápad. Takže ne."
     "Takže se to rande dneska bude konat nebo ne?" Zeptal se a já se jeho otázce musela usmát.
     "Ano," souhlasně jsem přikývla.
     "To jsem rád. Ani nevíš, jak jsem se bál se tě zeptat," usmál se. Všimla jsem si, že má krásné, rovné a bílé zuby.
     "Tak jdeme?" zeptám se. "Jenom počkej, musím zavolat domů."
     "Tak jo,"
     Vtáhla jsem z kapsy telefon a vytočila mamčino číslo. "Ahoj, mami," pozdravila jsem, když mi to mamka zvedla.
     "Ahoj, jak to, že ještě nejsi doma?"
     To je ale vřelost, pomyslela jsem si. "Proto ti volám, dneska přijdu domů později. Ještě někam půjdu," oznámím mamce a podívám se na Joshe, který se na mně zářivě usmívá. Ale zase se podívám jinam.
     "A kam půjdeš?"
     "Mami! Nemusíš to vědět," mrknu se na Joshe, jestli mu nevadí, že jí o našem rande nechci říct, ale on se pořád nádherně usmívá.
     "Ne, už asi vím, kam tím míříš, ale buď opatrná. Kdo ví, jestli ti ten člověk nechce nic udělat," varovala mě mamka a já obrátila oči v sloup.
     "Neboj mami, budu opatrná,"
     "Tak dobře a bav se," rozloučila se se mnou.
     "Ahoj," řeknu na oplátku a zavěsím.
     "Budu hádat," obrátí se na mně Josh. "Pochopla, že jdeš na rande a varovala tě přede mnou."
     Ohromeně jsem se na něj povívala. "Asi už s tím máš zkušenosti,"
     "Vlastně ne," přizná. "Jsi moje třetí holka," pomalu se rozejdeme ze studia.
     "To už jsem tvoje holka?" poškádlím ho. "Vždyť jsme ještě ani nebyli na tom rande."
     "Byl bych rád, kdybys byla," řekl sebevědomě. "Ale promiň jestli jsem se tě dotknul," dodal a v tu chvíli jsem nevěděla, co si o něm mám myslet, protože ta druhá část vyzněla nesměle.
     "To byl jenom vtip. Neboj nedotkl jsi se mně, ráda bych byla tvoje holka. Ale odkdy se na to kluk musí ptát? No to je jedno. Mám jednu otázku. Kdy ses rozešel s Miou?"
     Povzdechl si. "Před měsícem. Proč?"
     To jsem nechápala. "A jak to, že to Lucy ještě neví, když už to je měsíc?" vyletělo ze mně a došlo mi, že může Josh zjistit, že jsem se s Lucy bavila o něm. Snad si toho nevšiml.
     "Ty se znáš s Lucy?"
     "Jo," odpovím. "To ona mi řekla, že chodíš s Miou."
     "Aha," zarazil se. "Lucy je dobrá kamarádka,"
     "Hele," upozorním ho. "Nevyhýbej se otázce. Jak to, že to Lucy neví?"
     "No, dobře. Mia si myslí, že náš rozchod ututlá. A počítám s tím, že až se to rozkřikne, tak se 'ona rozešla se mnou' ne já s ní. Důvod už si vymyslí. Lucy jsem to řekl. Stejně by to poznala, ale slíbila, že to vůbec nikomu neprozradí. A teď mi dochází, že bys dneska se mnou na to rande neměla chodit," rozmyslí si to a mně je to líto. Samozřejmě.
    
♫Klárka

1 komentář:

Četli jste tuto knihu? Podělte se o svůj názor. Každý komentář potěší!

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS