Klíč k času #7

pondělí 15. srpna 2016

      Chci všem oznámit, že já a Mia Matthawová jsme se už před měsícem rozešli, ale Mia nechtěla, aby to někdo věděl, tak mi vyhrožovala hodně věcma, abych to držel v tajnosti. Možná jste si všimli, že jsme se na sebe ani ve škole nepodívali. Ale myslím, že už je načase, aby se to všichni dozvěděli. Píšu to tady zrovna dneska z toho důvodu, že nechci, aby si někdo myslel, že jsem Miu podvedl s mojí novou úžasnou holkou Elizabeth, kterou v pondělí uvidíte ve škole. A ještě něco: Mio, nesnaž se to popřít, nebo říct, že ses rozešla ty se mnou. Teď už všichni znají pravdu!


     "Jak ti Mia vyhrožovala?" zeptám se Joshe, když si přečtu, co je na Facebooku.
     "Že řekne tátovi, aby mě vyhodil. Že mě znemožní před celou školou. Ale to není důležité. Ona to stejně nemyslela vážně, stejně jako náš vztah. A i kdyby svému otci řekla, aby mě vyhodil. Jemu na Mie skoro vůbec nezáleží." odpoví mi nenuceně Josh.
     Ale mně přepadne panika. Co jsem to udělala? Co když Joshe vyhodí? A budu za to moct já. Asi bylo poznat, na co myslím, protože po chvíli jsem ucítila na rameni Joshovu hřejivou dlaň. "Ona vážně nic neudělá. Neměj obavy. A i kdyby ty za to stojíš."
     Začervenám se. "A druhý důvod?"
     "Cože?" nechápe mou otázku.
     "Říkal jsi, že máš dva důvody, proč máš o mně tak vysoké mínění. Ten první už znám, " vysvětluju. "Jaký je ten druhý?"
     "Jo, aha," vzpomene si Josh. "Tak trochu jsem hrál, že nevím, že se znáš s Lucy. Taky se s ní kamarádím a ona o tobě pořád mluví. Lucy je skvělá kamarádka, takže její nejlepší kamarádka musí být taky tak skvělá,"
     Zasměju se a podívám se na Joshe a všimnu si, že se na mně taky dívá. A naše oči se střetnou.
     On má tak krásné modré oči, pomyslím si. Uhnu pohledem a zastydím se, ani nevím proč.
      "Tak pojď," popožene mě. "Je to tady kousek,"
      Mlčky jsme došli k restauraci a vešli dovnitř. V restauraci vypadalo všechno krásně a luxusně, byla jsem překvapená, že mě Josh vzal na první rande do takové restaurace.
     Překvapeně jsem se podívala na Joshe, který se na mně usmál a zavedl mě ke stolu. Další věc, kterou jsem nečekala bylo, že mi Josh odsunul židli, abych si mohla sednout.
     "Děkuju," řekla jsem potěšeně směrem k Joshovi.
     "Nemáš zač," odpoví, když si sedá on.
     Usměju se na něj. "To jsi pořád takový gentleman?"
     "Pravdu?" zeptá se a oplatí mi úsměv. "Vlastně ne, ale chci tě okouzlit, aby tohle rande nebylo naše poslední."
     "Ale já chci vidět, jak se chováš doopravdy," namítnu.
     "Když v tvojí přítomnosti je to tak těžké," prohlásí a já se začervenám.
     "Šílíš? Dobře, asi není úplně normální, že jsem herečka, ale to ještě neznamená, že jsem jiná bytost, než Lucy, ty nebo třeba Mia."
     "Tak s tím tak úplně nesouhlasím," opáčí. "Mám podezření, že Mia je z části mimozemšťan,"
     "Tak jako ty nebo Lucy," opravím se. "Tak jo, ale příště se budeš chovat přirozeně, chci tě poznat, takového jaký jsi,"
      "Budu se snažit," řekne. "Ale nic nezaručuju, protože jenom v tvojí přítomnosti se necítím sám sebou,"
      Sklopím oči. Tohle nechce slyšet žádná holka. "Aha," hlesnu.
      "To vyznělo tak, jak jsem nechtěl," omlouvá se. "Myslel jsem to tak, že se s tebou cítím jinak, ale v dobrém."
      Teď se pro změnu začervenám. Nedokážu pochopit, proč nezvládnu ovládat své pocity, ale je to prostě tak. "V tom případě jsem ráda, že ti mohu dělat společnost," oznámím stejně slušně, jako on se chová, když není nervózní nebo rozpačitý, ale neubráním se úsměvu.
     Josh se taky zasměje. "Tak o čem si dneska budeme povídat?"
     "Mohli bychom hovořit o nás. Řekni mi o sobě něco?"
     Tak dobře," souhlasí. "Jmenuju se Josh Dear. Chodím do prváku na Temple High. Mám sestru-" začne, ale já ho přeruším.
      "Omlouvám se, ale tvé rozmluvy mě nudí." prohlásím. "Pověz mi o sobě něco, co nevím."
      "Můj nejlepší kamarád je Daniel Hale," řekne a usměje se.
      Teď už se spořádaně chovat nezvládnu a mé pocity vyplynou na povrch. Protočím oči. "To už taky vím,"
      "Jasně, zapomněl jsem, že sis o mně povídal s Lucy," vzpomene si.
      "Já jsem si myslela... Ne doufala jsem, že si toho nevšimneš,"
      "Všímám si každého tvého slova a většinou i pohybu. Na to nezapomeň. Možná ti to přijde divný a později i otravný, ale musíš si zvyknout," prohlásí.
      "Řekla bych, že se konečně stáváš sám sebou. Co mi ještě řekneš?"
      "Zatím mám oba dva rodiče, ale za měsíc se budou rozvádět. Já budu s mámou, ale můj brácha bude s tátou. Oni se někam odstěhujou a já s mámou zůstaneme tady, takže můžu být se svými přáteli a... s tebou. Jsi na řadě. Co mi o sobě povíš?"
      "Od nás otec utekl. Když mi bylo deset. Už nikdy jsem ho neviděla, ale já jsem za to ráda, protože pořád pil a mlátil nás. Mně a mámu nejvíc, protože Any byla jeho oblíbenkyně. Skoro se až divím, že si ji nevzal s sebou. Každopádně rodiče už nejsou svoji a jediné co mi po něm zbylo je jizva na zádech," vyprávím o svém otci.
     "To muselo být hrozné. Celá se třepeš," reaguje na mou historku z dětství. A má pravdu, jsem úplně rozklepaná.
     "Co si budete přát?" zeptá se servírka. Podívám se na Joshe, protože jsem se ještě ani nepodívala do jídelního lístku.
     Josh můj pohled pochopí a podívá se na servírku. "Můžete nám dát ještě chvilku?"
     "Samozřejmě. Přijdu za pět minut." odpoví a otočí se.
     Nevěděla jsem, co si mám objednat, takže nám Josh objednal dvě porce špaget.
     "Proč zrovna špagety?" zajímalo mě.
     "Protože chci vědět, jak jsi celá od omáčky, a protože je tady mají výborné," usmál se.
     A v tu chvíli se ozval můj telefon s novou zprávou od Lucy.
     "Promiň, to je Lucy," omluvila jsem se Joshovi a vytáhla si mobil z kapsy.
     Ty jsi na rande s Joshem??????? tak zněla zpráva, která mi právě přišla.
     Zvedla jsem oči v sloup a odpověděla. Přesně tak. Takže se tvé zprávy nehodí.
     "Můžu se zeptat, co ti psala?" vyptává se Josh.
     "Ty jsi na rande se Joshem a hodně otazníků," řeknu přesné znění esemesky.
     "To se dalo čekat. Tyhle informace se šíří rychle."
     "Ta řekni mi o sobě ještě něco," pobídnu ho.
     "Jenomže já už nemám co říct. Můj život je strašně nudný. Nemám ani trochu barvitou minulost."
     "Tak jinak. Pověz mi životopis," pousměju se, protože já o sobě mluvit nechci, i když pořádně nemám důvod a vím, že Josh chce slyšet mluvit mně.
     "Jmenuju se Josh Dear. Chodím do prvního ročníku místní školy. Mám mladšího bratra a sestru dvojče, která je nohsledka Mii a momentálně mě nenávidí. Rodiče se budou rozvádět, to už jsem ti říkal... Dál už si svůj životopis nepamatuju," prohlásil a já věděla, co bude následovat. "Jsi na řadě."
     Ale zachránila mě servírka, která přišla jen s jednou porcí špaget. "Špagety došly. Tyhle jsou poslední," oznámila a odešla. Byla to jiná servírka, než ta, u které jsme si objednávali. Tahle byla strašná.
     "Tak se o tu jednu porci budeme muset podělit," prohlásí Josh. "Chceš talíř zvlášť nebo ti nevadí, když budeme jíst z jednoho?"
     Věděla jsem, co mám říct. Je to přece rande. "Klidně můžeme jíst z jednoho."
     Každý jsme si vzali svůj příbor a začali jíst. Ty špagety byly neuvěřitelně dlouhé. Žádnou jsem si nedokázala namotat na vidličku celou. Po každé špagetě jsem si musela utřít pusu, protože jsem vždycky cítila omáčku na tváři. A Josh na tom nebyl o moc líp. Namotala jsem si co nejvíc na vidličku šlo a zbytek začala vcucávat. A Josh taky. Nečekala jsem, že to bude jako v nějakém americkém přeslazeném filmu, kdy si kluk a holka dají pusu, protože to se málem stalo, kdybych si toho nevšimla a neukousla ji kousek před Joshovými ústy. Zdálo se, že i on za to byl z poloviny rád, ale bylo mu to i líto. A mně vlastně taky.
      Každopádně když jsme dojedli, Josh zaplatil a pomalu jsme šli k mému domu.
      "Ještě pořád jsi mi neřekla nic o sobě," podotkne Josh, ale já si to samozřejmě uvědomuju.
      "Ale to bychom si příště neměli o čem povídat,"
      "To máš asi pravdu. Takže to bude muset být co nejdřív," promlásil.
      Už jsme byli skoro u mého domu. Byla to škoda, protože se mi dnešek líbil.
      "Ani nemám tvoje číslo. Řekneš mi ho, že jo?"
      Už jme stáli u mého domu. Začala jsem mu diktovat číslo, ale nestihla jsem ho doříct, protože jsem ucítila Joshovy měkké rty na těch svých.
      Bylo to to nejnečekanější, co by mohl udělat. Vůbec nevypadal, že se mně chystá políbit, potom udělal rychlý pohyb a předklonil se ke mně. Pak už jsem jen cítila jeho rty, které mně líbaly. Prvních pár sekund jsem byla v naprostém šoku, ale nakonec jsem začala spolupracovat. Toho polibku jsem se nemohla nabažit a odtrhli jsme se, až když jsme nemohli dýchat.
      "Upřímně. Neposlouchal jsem, když jsi diktovala to telefonní číslo," přizná Josh. "Že mi ho řekneš ještě jednou."
      Podezřívavě jsem se na Joshe koukla a znova mu řekla svůj telefon. Tentokrát bez vyrušení.
      Nakonec jsme se rozloučili a já šla domů.


♫Klárka

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budeme rády za váš názor či radu...Klárka a Klaudie

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS