Klíč k času #9

středa 31. srpna 2016

Neděle nebyla moc zajímavá, prostě návštěva, pomyslela jsem si, když jsem probudila v pondělí. 
     První den na střední škole. Už jsem si myslela, že se tohle dít nebude. Byla jsem smířená s tím, že na střední chodit nebudu. Měla jsem se rozhodnout mezi školou a kariérou a já si vybrala kariéru herečky, takže jsem se se střední Temple High rozloučila. Teď, když mám jenom pár hodin před vyučováním, jsem nervózní. Nevím, jak to na Temple High chodí, neznám žádného učitele a znám jenom Joshe, Lucy a Claudii. Neumím spoustu učiva a ani včera jsem se neučila, protože jsem se učila text, který stejně z větší části neumím. Bože to bude den, říkala si Elizabeth, když si chystala tašku do školy.
     Dneska ji ještě neměla tak těžkou, protože tam zatím neměla žádné učebnice.
     "Ahoj mami," pozdravím, když vejdu do obýváku. Mamka sedí na gauči a dívá se do nějakého časopisu.
     "Ahoj Elizabeth," odpoví.
     "Já už radši půjdu, ať nepřijdu pozdě. Kde je Lilly?" zeptám se, ale Lilly ke mně sama přiběhne. Pohladím ji a už jdu ke dveřím.
     Zajímalo by mě, kde je pořád Any, pomyslím si, ale to už jsem na odchodu, tak jenom zavolám 'Ahoj Any' a jdu.
     Vím, kde Temple High je, ale vevnitř jsem nikdy nebyla. Radši zavolám Joshovi. Přece jenom je to můj průvodce, jak říkal režisér.
     "Ahoj Joshi," pozdravím. "Jsi můj průvodce, takže předpokládám, že mě ráno provedeš po škole nebo mi aspoň ukážeš, kde budu mít dneska předměty," vychrlím dřív, než mi stihne oplatit pozdrav.
     "Ahoj, bojíš se, že?" pozná Josh.
     "Trochu. Proč myslíš?" zajímá mě.
     "No, jdeš se sklopenou hlavou, šoupeš nohama, mobil sotva udržíš v ruce a ani sis nevšimla, že jdu naproti tobě," vysvětlí.
    Zvednu hlavu, abych si ověřila, že tam vážně stojí, i když je mi jasné, že mě vidí, protože mě dokonale popsal. "Ahoj."
    "Ahoj, jsi tak vystrašená, jak vypadáš?"
    "Bohužel ano," odpovím.
    "Nemáš se čeho bát. Možná už víš, že na Temle High mají všichni stejné předměty, takže mají všichni jeden rozvrh, ne jako na většině škol v Londýně," informuje mě. "Až na tělocvik, ten je rozdělený na holky a kluky. Můžeš si sednout s kým chceš, takže tě čeká težká volba mezi mnou a Lucy, teda aspoň doufám, že se rozhoduješ, jestli si se mnou sedneš,"
     "Samozřejmě," zaváhám. "Myslím, že si to vylosuju,"
     "No, já sedím sám, Daniel musí sedět sám a většinou ani nechodí do školy. Lucy sedí s Claudií, takže jinou možnost než mně nemáš, jedině kdybys chtěla sedět sama," pokračuje.
     "Budu to muset zvážit," ušklíbnu se.
     "Teď hraješ, už to poznám," oznámí. "Že to hraješ, že jsem ze sebe jenom neudělal předpotopního pitomce."
     "Jasně, že hraju! Ale musíme do školy, takže už pojď. Nechci přijít pozdě hned první den. A předem se ti omlouvám za to, že se mnou dneska nebude moc legrace, ale vůbec neumím scénář, přitom jsem měla celý víkend, abych se ho naučila," vysvětluju. "Ta škola mě zatěžuje a přitom jsem v ní ještě ani nebyla."

******

Ve škole jsem se seznámila s učiteli i se spolužáky. Mých spolužáků je asi dvacet pět a dělí se asi na pět skupin. Ti, co si myslí, že jsem úžasná, protože točím film; ti, kteří mě ze stejného důvodu nenávidí; ti, kteří mě nesnáší za to, že chodím s Joshem, (takže předpokládají, že se přátelím i s Danielem, který dneska nebyl ve škole); moji opravdoví přátelé a v neposlední řadě taky Mia a její nohsledky, které mě nenávidí z úplně jiného levelu. Sedím samozřejmě s Joshem a Lucy s Caroline sedí hned za náma. Stejně tak učitelé. Někteří mě mají rádi a někteří mě nemají v lásce.

******

Po škole jsem šla rovnou na natáčení, svoje repliky jsem se naučila během přestávek, takže jsem dala prostor těm, kteří mě nesnáší, aby mi mohli pořád dokola omílat, jak neuměřitelně se předvádím. Ale naučila jsem se to, takže je to v pořádku, ale už to mám promyšlené, dneska se budu učit scénář na celý týden, až do pátku a zbytek volného času budu věnovat škole a Joshovi.
     Momentálně jsem na natáčení a točím scénu s Lucasem, to, co mluvím, si pamatuju líp jak nazpaměť a nejspíš jsem vážně dobrá herečka, protože myslím jenom na školu a Joshe.
     "Přestávka!" zakřičí režisér.
     "Pojď, něco ti ukážu," přiběhne za mnou okamžitě Josh. "Vážně se ti to bude líbil."
     Josh mě vzal pryč od všech kamer, za natáčecí studio, do vysoké trávy, kde byl jeden velký kámen, na který jsme se s Joshem posadili. Měl pravdu, byla jsem z toho naprosto unešená. A protože je květen, tak tady voní květy a tráva je nádherně zelená.
     Začneme se s Joshem líbat, ale tak něco zacinká pod našima nohama, oba nás to hodně zaujme, takže se podíváme pod sebe a jsou tam dva řetízky. Nevím proč, protože se cítím, jako by mě něco ovládalo, se ohnu a jeden řetízek dám na krk sobě a jeden Joshovi.
     Co to je? Proč to mám na krku? slyším nějaký podivný hlas, který se až podezřele podobá tomu Joshovu.
     Asi to je pitomost, ale cítím něco kouzelného, pomyslím si.
     Co to je za hlas? Tak počkat. Elizabeth to musí být kouzlo, slyším tvoje myšlenky, ten hlas má pravdu. Je to Joshův hlas! Slyším jeho myšlenky!
     Jo, slyšíš ty moje a já zase ty tvoje, zkus si to sundat, poslechnu Joshe a sundám si přívěsek.
     "A teď na něco mysli," poručí mi Josh.
     Tak dobře. Ale na co mám myslet, tak třeba režisér, koho by napadlo, že má takovou děsnou dceru.
     "Každého. Oba jsou úplně stejný," odpoví Josh.
     "Ty pořád slyšíš moje myšlenky?" zeptám se Joshe.
     "Jo, ale ty ty moje ne, takže se navzájem můžeme špehovat. Vidíš taky ten dopis? Nasaď si ten kouzelný řetízek."
     Josh zvedne nějaký dopis ze země a začne číst.
"Milá Elizabeth, milý Joshi, toto je hodně důležitý dopis z minulosti. To, co máte právě na krku je je jistý medajlon, který vám umožní číst myšlenky toho druhého, ale taky cestovat časem. Ale toje velmi náročná věc, kterou nesmíte zkusit hned, protože na to je třeba medajlon chvíli vlastnit. Dejme tomu dva dny. Stačí jenom přitisknout k sobě oba dva medajlony. V budoucnu vám ještě napíšu, ale teď radši běžte, než se po vás začne shánět štáb.
Zase příště Peter Henlein"
     "Kdo je sakra Peter Henlein?" nechápu.
     "To nevím a ještě dneska to zjistím, ale jako to, že je z minulosti na umí moderní jazyk?"
     "Možná to napíše v příštím dopise," odpovím.
     "A teď rychle ke štábu, vážně nás začnou hledat a ten řetízek si nesundávej," řekne Josh.
     "Máš pravdu,"



     Omlouvám se, že to vyšlo až dneska, přeskočím tu část, kde se vymlouvám, prostě jsem neměla vůbec náladu, nervy a ani nápady na tuhle kapitolu. Celou noc jsem nespala, abych to mohla vydat. ☺


♫Klárka

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budeme rády za váš názor či radu...Klárka a Klaudie

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS