Klíč k času #8

pondělí 22. srpna 2016

Kdybych měla shrnout včerejšek, řekla bych, že to byl den plný úsměvů, rozpačitosti a špaget zakončený neuvěřitelným polibkem. Je sobota, osm hodin! Jak to, že mi nezvonil budík! Už jsem dávno měla být na place!
     Vystřelím z postele a... počkat.
     'A málem bych zapomněl, o víkendech se natáčet nebude,' přehraju si režisérova slova.

     "Já mám volno!" vykřiknu a vyběhnu z pokoje po schodech dolů do kuchyně, kde už je mamka.
     "Mám volno!" vykřiknu znova a mamka se na mně nechápavě koukne. "To je na dlouho. To hlavní: budu chodit na Temple High, natáčet se bude odpoledne a o víkendech ne."
     "Dobré ráno," pozdraví. "Tak to se můžeš obléct a konečně vyvenčit Lilly."
     Lilly je moje dlouhosrstá čivava, kterou jsem dostala před týdnem. Zatím jsem se s ní skoro neviděla, takže se na její venčení těším.
     "Dobře. Už jdu," rozeběhnu se zase do schodů.
     Oblíkla jsem si tepláky a volné tričko, dám si do kapsy mobil a do ruky si vezmu vodítko. Když sejdu schody mamka už drží Lilly. Pomůže mi ji dát na vodítko a já vyjdu ze dveří.
     "Jé, ahoj," pozdravím Joshe, který, nevím proč, stojí u našich dveří. "Jak to, že jsi tady?"
     "No, jo... Ahoj," odpoví Josh. "Vzpomněl jsem si, že když jsi my nadiktovala svoje číslo, nedal jsem si svoje, tak jsem přišel, abych ti ho řekl, ale teď jsem tady jsem tady a došlo mi, že tahle výmluva je dost pitomá. Pravda je, že jsem tě chtěl vidět."
     "Zrovna jsem šla vyvenčit Lilly, " ukážu na svého pejska. "Chceš jít se mnou?"
     "Jasně, moc rád,"
     "Tak pojď," pobídnu ho.
     Ale ani jeden z nás se nepohnul, protože se navzájem díváme do očí a ani jeden se nedokážeme odtrhnout. Ale Josh nakonec odtrhnul oči a podíval se na mé ústa. Pomalu se předklonil, ale já udělala krok zpět
     Josh se na mně zase podíval. "Promiň... Nechtěl jsem... Teda..." koktal.
     Naklonila jsem se k jeho uchu. "Teď ne. Moje mamka by měla připomínky."
     Pak jsem ho obešla a vyšla na chodník.
     Josh mně došel, tak jsem se na něj podívala. "Nemusíš se mně bát. Znervózňuje mně, když koktáš. Připadám si potom strašně."
     "Nemůžu za to. Moje koktání není přetvářka. Jak jsem slíbil, dneska už budu sám sebou. Nacvičoval jsem to celou noc."
     "Zrovna tak jsem to nemyslela, ale už aspoň vím, že jsi sám sebou."
     "Tím si můžeš být stoprocentně jistá."
     Pak jsme zašli za roh, takže už nebyl vidět můj dům. Josh mě chtěl zastavit, ale já jsem se zastavila sama, protože jsem věděla, co přijde. Josh se ke mně zase naklonil, ale tentokrát jsem neustoupila. Nebyl důvod. Ale Josh se zarazil.
     "Doufám, že to před tvým domem nebyla jenom výmluva, a že teď neutečeš pokaždé, když tě budu chtít políbit," poznamenal, ale já jsem nevěděla, jak mu mám odpovědět, tak jsem se mu pomalu přitiskla na jeho rty. Jelikož jsme se líbali uprostřed chodníku, slyšela jsem, jak kolem nás procházejí lidé a k tomu všemu začala Lilly štěkat a to štěká jenom málo kdy. Tak jsme se od sebe s Joshem radši odlepili.
     "To budu brát jako zápornou odpověď," prohlásil a šli jsme dál.
     Protože nevím, co mu mám říct, jenom se pousměju, pokračuju v chůzi a čekám, jestli nahodí téma k hovoru.
     "Jsi na řadě," prohlásí.
     "Co?" zeptám se, i když vím přesně o čem mluví.
     "Včera jsem mluvil o sobě. Mluvil jsem o svých rodičích, o sourozencích, o natáčení a bohužel i o Mie. Tak chci slyšet něco o tobě," vysvětlí.
     "Tak jo. Jmenuju se Elizabeth Broufortová. Bydlím s mamkou a sestrou Any. Otec od nás utekl, ale to už jsem ti říkala včera. Taky s náma bydlí Lilly, ale zatím jenom týden, proto je tak malá. Můj koníček je natáčení, jiný si nemůžu dovolit. Z časových důvodů. Natáčení jsem, až do teď věnovala plnou pozornost. V druhé řadě bylo učení a za ním byla Lucy a Claudie. Teď to bude jinak. Abych mohla pokračovat v herectví, musím mít perfektní výsledky v učení. Mojí domácí učitelce bylo jedno jestli se učím nebo ne. Vždycky mi dala za jedna. Vůbec mě neučila. Takže teď, až nastoupím do školy, tak ne jenom, že se musím učit to co ostatní, ale taky staré učivo, o kterém nic nevím a taky scénář. A moji přátelé a ty zůstanou zase ve třetí řadě. Ale ta nejhorší věc na herectví je, že se musím líbat s někým, koho sotva znám. Například Lucase, to je ten, který hraje Thomase, nebo Bena, on hraje zase Calluma.
    "Řekni mi, že už jste ty líbací scény natočili." 
     "Jednu z asi dvaceti! Vypadá, že nebudu jediná trpící. Ale něco ti řeknu, Lucas vůbec neumí líbat. Po té scéně, jsem byla tak oslimtaná, že mi museli dělat nový make up. Vím, že to je nechutné a asi bych ti to, jako svému klukovi neměla říkat, ale... no... promiň," pousmála jsem se, ale Josh vypadal, že vybuchne smíchy. "Jsem ráda, že jsem tě aspoň pobavila."
     "To jo, " uzná. "Ale i tak je to dost nepříjemný. Kdo by rád poslouchal, že jeho holku poslimtal nějaký herec."
     "Nechme toho, už je mi špatně. Hlavně při pomyšlení, že tomu líbání s ním, ještě není konec."
     "Tak radši vyprávěj dál o svém životě."
     "Ale já už jsem ti řekla všechno podstatné, a vlastně i nepodstatné, ze svého života," opáčila jsem. "A navíc musím být za chvíli doma. Lilly se zatím nesmí venčit déle jak čtvrt hodiny."
     "Tak jo, uvidíme se zítra? Jestli řekneš ne, přijdu před tvoje dveře," prohlásil Josh.
     "Jestli se budeš takhle vnucovat vždycky, tak nevím..." začala jsem, myslím, že pochopil, že hraju, ale i tak. "Jestli by nám to klapalo. Víš, kluků, kteří se vnucovali, jsem měla spoustu, ale s nikým z nich to neskončilo dobře."
    Potom jsme se oba začali tak hlasitě smát, až se za náma lidi otáčeli. Nevím, čemu přesně jsme se smáli, ale ani jeden jsme nemohli přestat.
     "Byla bych ráda, kdybys mohl přijít, ale zítra musím na návštěvu k tetě, takže se uvidíme v pondělí... Ve škole. A teď už ahoj, musím domů."
     "Ještě chvilku počkej," zarazil mě Josh a já jsem neudělala ani krok.
     Josh se ke mně naklonil a znovu jsme dneska spojili své rty. A kde jinde, než na chodníku. Pak se Josh odtáhnul a zašeptal mi do ucha: "Když tu zítra nebudeš..." Odtáhl se a nahlas řekl: "Ahoj." A odešel. Tak jsem se tak dala na odchod.
    
Klárka

1 komentář:

Budeme rády za váš názor či radu...Klárka a Klaudie

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS